Když sedlák zná hodnoty

Přinášíme reportáž o člověku, který ctí krajinu, vodu a prostředí, ve kterém žije.

Daniel Pitek je jasným dokladem toho, že bojovat se suchem lze i bez megalomanských projektů nových přehrad. Stačí obnovit členitost krajiny, kterou zdevastovalo intenzivní hospodaření, a vrátit se k tomu, co dřív věděl každý sedlák. Bez vody v krajině to nejde.

Být zemědělcem a zároveň vracet krajině podobu, která umí vzdorovat výkyvům počasí i ničivým vlivům civilizace. Takový český John Appleseed, dalo by se říci. Daniel Pitek hospodaří pod Milešovkou v Ústeckém kraji způsobem, který nejen že je šetrný ke krajině, ale navíc krajině vrací i její původní hodnoty, funkčnost a výhody.
Pitek sází stromy, hloubí tůně, a přesto dokáže fungovat jako zemědělec.

Ukazuje tak, že nevysávat krajinu a zemědělství může opět fungovat spolu a nebýt v rozporu. Jeho hospodaření je tak ukázkou toho, jak zadržet vodu v krajině, udržet tolik potřebnou biodiverzitu a zároveň zemědělsky hospodařit.

Když před 20 lety koupil pozemky pod Milešovkou, byla to socialistickým způsobem využívaná pole. S nízkým výnosem, meliorovaná a téměř jednodruhová. Původně zde ještě před válkou hospodařili němečtí sedláci, kteří věděli, že sem patří chov dobytka a ovcí. Orná půda v těchto podmínkách nemá smysl.

Místo umělého odvodňování polí meliorací tak začal naopak obnovovat přirozené tůňky. Některé stromy, které na neob-dělávaných polích vyrostly, ne-chal růst, další tisíce vysadil, hlavně ovocných. Ekonomicky málo výnosná orná pole se tak proměnila v pastviny a ovocné sady. Pestrost přírodní krajiny přitom zůstala a v krajině se navíc začala zadržovat voda, která zde citelně chyběla.Zatímco Česká republika plánuje desítky přehrad, které sice zadrží vodu, ale zaplaví i mnohdy cenná území, Pitkova cesta návratu k ohleduplnému a smysluplnému hospodaření s půdou ukazuje, že mnohdy stačí malé věci a mají větší dopad, než mnohdy megalomanské plány.

"Krajina České republiky je krásná a pestrá, nejsme zemí obrovských stepí a tisícihektarových ploch obilí. Naši předci to věděli a uměli najít pro každý kus půdy vhodné využití. Věděli, kde je lepší pást, kde zasít obilí a kde brambory. A půda naši zemi uživila," říká Pitek.

"Lány kukuřice nebo řepky jsou sice asi lepší business, ale stačí pár měsíců sucha a krajina to pěstiteli vrátí. A nejen jemu, v přírodě chybí včely, které oplodňují rostliny, pestré louky téměř vymizely a ve městech už jsou jen zažloutlé "parky" krátce střižené trávy," dodává farmář z úpatí hory Milešovky.

Daniel Pitek se svým přístupem návratu k původnímu způsobu hospodaření tak ukazuje nejen, že to jde, ale i to, že příroda nám snahu o její zachování nakonec násobně oplatí. Narozdíl od toho, kdy krajinu zabetonujeme hrázemi a zahradíme nepřirozeně řeky.
I proto v červnu 2016 získal Daniel Pitek Cenu Josefa Vav-rouška za rok 2015 v kategorii výjimečný počin ve prospěch udržitelného způsobu života
a životního prostředí. A zároveň získal i Cenu děkana Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Suchdole.Red.